články
Alfréd M. Lilienthal           kapitoly z knih           články           mapa - vývoj Izraele

Měnící se úloha Protipomlouvačné ligy

(Protipomlouvačná liga, angl. Anti-Defamation League, zkr. ADL, organizace založená organizací B'nai B'rith - pozn.překl.)

červen 1993

Po dubnovém zátahu Sanfranciské policie v kancelářích Protipomlouvačné ligy (dále jen ADL) oznámil San Francisco Chronicle šetrně zprávy o celostátní politické špionážní operaci. ADL obdržela ilegálně informace od zkorumpovaného policejního důstojníka Toma Gerarda (který zpočátku odletěl na Filipíny, jež nemají žádné smlouvy o vydávání stíhaných osob se Spojenými státy, ale později usoudil, že by byl v nebezpečí života, žil-li by v zámoří) a Roye Bullocka, politického informátora a infiltrátora do výplatních listin ADL od r. 1960. V kancelářích ADL byly nalezeny záznamy o arabských Američanech a členech Greenpeace, NAACP (Národní asociace pro rozvoj barevného obyvatelstva - pozn.překl.), Mills College a jiných dalších institucí, skupin a jednotlivců.

B'nai B'rith, rodičovská organizace ADL, byla založena r. 1843 jako židovský protějšek tehdá v Americe kvetoucích bratrských řádů. Záměrem tohoto nového seskupení, který byl popsán v jeho ustanovení, bylo tradiční fungování židovských společenství v Evropě: "navštěvování a péče o nemocné" a "ochrana a podpora vdov a sirotků." Zakladatelé doufali, že organizace bude brzy zahrnovat všechny židy ve Spojených státech. To se však nestalo, nicméně se v té době začaly formovat také jiné židovské organizace.

V roce 1913 byl Leo Frank, severní židovský vedoucí úředník továrny v Atlantě v Georgii, uvězněn a obviněn z vraždy mladé dívky pracující v této továrně. V atmosféře davového běsnění byl shledán viným, ačkoli důkazy byly neprůkazné. Byl unesen ze státní věznice a lynčován. Tento zjevný justiční omyl a veřejný projev předsudků vedl k vytvoření ADL organizací B'nai B'rith jako prvního seskupení organizovaného explicitně pro boj s antisemitismem. To, co přesně tvořilo antisemitismus, dostalo postupně odlišné výklady. S vytvořením Izraele roku 1948 se význam tohoto slova rozšířil a posléze úplně zkreslil.

ADL se brzy vyvinula v nejmocnější židovskou organizaci ve Spojených státech, zastínila dokonce svou rodičovskou organizaci B'nai B'rith i aristokratickou a vysoce financovanou American Jewish Committee, neboť se zabývala oblastí, která se stávala čím dál tím víc důležitou pro židy kdekoli žijící a oblastí, jež vyvolává emoce.

Dva nejvýznamnější předáci 35-letého období ADL Benjamin Epstein a Arnold Forster napsali mnoho široce distribuovaných knih, které často získávaly pozornost na předních stránkách ještě dříve, než byly vydány. Mezi tyto knihy patří The Trouble Makers (Doubleday, 1952); Cross Currents (Doubleday, 1956); Some of My Best Friends (Farrar Strauss, 1962); A Danger on the Right (Random House, 1964); Report on the John Birch Society (Random House, 1966); a The Radical Right (Random House, 1967).

ADL může uplatnit obrovský vliv a zastrašování

Směr, který organizace nabrala, byl objasněn v počáteční knize, která popisovala "tajné setkání" Azzama Pashy, pozdějšího generálního tajemníka Arabské Ligy, a členů nové organizace Holy Land Emergency Program (HELP), zorganizované k podpoře nově utvořených palestinských uprchlíků. Kniha je obviňovala, že při tomto setkání zosnovali spiknutí, aby rozšířili antižidovskou propagandu. Ve skutečnosti se takové setkání nikdy nekonalo. V čase údajné schůzky už organizace HELP zanikla.

Na úplném počátku vzniku palestinské otázky usilovala publikace ADL The Facts umístit nálepku antisemitismu takovým aktivitám přátel spravedlnosti pro vypuzené v Palestině jako byla děkanka Barnard College Virginia Gildersleeve, předsednický emisar Spojených států Kermit Roosevelt nebo bývalý president Americké university v Bejrútu Bayard Dodge. 1/ Vydání této publikace v květnu 1948 je obviňuje: "Jejich hájení zájmů Arabské Ligy a opozice proti sionismu se značí vzrůstajícím nepřátelským stanoviskem k židovským lidem samotným. I když antisionismus a sympatie k arabské věci nejsou nutně známky antisemitských předsudků, je mnoho takových, jejichž proarabské projevy a aktivity obsahují dostatečně vyjádřený nebo obsažený antisemitismus, což způsobuje skutečné znepokojení.

Stejná strategie k diskreditaci kritiků Izraele nebo obhájců lidských práv Palestinců je používána organizací ADL vždycky. "Vina ze souvislosti" a "vina ze srovnání" - míchají se jména těch, kteří můžou být pokládáni spíše za upřímné kritiky specifické politiky Izraele nebo jeho lobystů ze Spojených států s těmi, kteří jsou známi svým fanatismem jako Otec Coughlin nebo Gerald L. K. Smith - se staly charakteristickými znaky publikací ADL a jejích veřejných prohlášení. Používáním nečisté taktiky k zastrašování nebo diskreditaci oponentů uspěla ADL velkou měrou, že vtiskla svůj postoj a hodnocení záležitostí na Blízkém východě názorům americké veřejnosti.

ADL má asi 31 oblastních úřadů po celých USA a tři v Kanadě s ročním rozpočtem větším než 32 miliónů dolarů. Zaměstnává 400 profesionálů, zahrnujících specialisty lidských vztahů, komunikace, výchovy a vzdělávání, městských záležitostí, sociálních věd, náboženství a práva. Vedle těchto lidí má neplacené reprezentanty ve stovkách komunit po celé zemi a sestavila tisícovky tajných sbírek dokumentů na soukromě osoby v Kanadě a Spojených státech.

"Nechvalně známé" aktivity

V roce 1983 vydala ADL příručku Proarabská propaganda v Americe (Pro-Arab Propaganda in America: Vehicles and Voices), první z plánované pravidelně vydávané řady této publikace. Jednotlivci a organizace, které vyjádřili i ten nejmenší projev kritiky vůči Izraeli nebo sionismu, byli zaznamenáni v tomto svazku včetně seznamu jejich "nechvalně známých" aktivit. Všichni byli vykresleni jako extremisté, jež se snaží zničit stát Izrael a/nebo vyvolávat předsudky vůči židovským Američanům.

Každý oblastní úřad ADL má svoji vlastní správní radu, která je složena z místních předáků a význačných osob, z nichž někteří nejsou židé. Ve stovkách komunit po celé zemi je, podle jejich vlastní brožury, "ADL schopna spolupracovat jako bližní, aby vyřešila důležité místní problémy." Prostřednictvím jejích rozmanitých soukromých a veřejných zpráv a publikací, které jsou domněle vedeny proti předsudkům a bigotnosti, je ADL schopna vyvinout obrovský vliv a uplatnit hrozby, často hraničící s vydíráním, na organizace a soukromé osoby, obzvláště na lidi veřejné sféry života. To poskytuje nepostradatelnou podporu pro efektivní loby AIPACu (AIPAC - Americký státní výbor pro Izraelské záležitosti) na Kongres a Bílý dům v zájmu stále rostoucí ekonomické a vojenské pomoci pro Izrael.

Jak už jsem poukázal v jedné z mých knih - Sionismu (orig. The Zionist Connection I, II), několik předáků ADL, včetně Forstera a Epsteina, Seymoura Graubarda a později Dore Scharyho (dramatik, producent a vlivná osobnost v Hollywoodu), se vychloubalo, že používají tajné agenty ADL. Ve snaze být co nejméně urážlivý nazval časopis Newsweek metody ADL jako "vysoce výběrové" a "nikdy úplně zpodobené." Kdokoli, kdo prohlíží záznamy ADL, by souhlasil s autorem a slavným ministrem OSN Dr.Johnem Nichollsem Boothem, že ADL se ustavičně snaží vtěsnat výsledky své špionáže do Prokrustova lože jejích vlastních zálib.

Mnohá obvinění kritiků Izraele a sionismu od ADL jsou naprosto neadekvátní, sporná a založená na polopravdách. Její utajené důvěrné záznamy, které jsou velmi rozšířené v liberálních kruzích, často přisuzují citacím typu "ale někteří mí nejlepší přátelé jsou židé" jejímu vlastnímu předmětu, zahrnujícímu antisemitismus. Překrucováním a zkreslováním několika slov nebo kontextu, ve kterém byly vyjádřeny, je vytvořen opovrženíhodný dojem.

S pomocí ADL a množstvím sionistických a proizraelských skupin, se kterými spolupracuje, se Izraelské zpravodajské službě daří dále pronikat do všech záležitostí Spojených států. Případ Pollard představuje pouze špičku ledovce těchto aktivit. Dokonce i synagogy a rabíni se stali neplacenými členy bdělé stáže s úsilím sestavovat seznamy údajných antisemitů a získávat informace, které se mohou hodit Izraeli nebo jeho agentům ve Spojených státech. Jeden cynický Pentagonský vtip říká, že důvěrné vojenské memorandum musí být napsáno třikrát: "Jedno pro Bílý dům, jedno pro ministerstvo zahraničí a jedno pro Tel Aviv."

Nové vymezení pojmu antisemitismus

V sedmé a závěrečné knize The New Anti-Semitism (Nový antisemitismus) vyhlásili Forster a Epstein novou a úchvatně širokou definici antisemitismu:

Nepřátelství radikální levice, radikální pravice, proarabských skupin, černých extremistů a simulování antižidovského rozeštvávání, které sužují Spojené státy již od 20.let, byly nyní rozšířeny ostatními ve vládě, médiích, duchovenstvu a umění, kteří jsou necitliví vůči židům a židovským zájmům, především k potřebám státu Izrael. Podstata nového antisemitismu v naší zemi leží v rozšířené neschopnosti nebo neochotě porozumět nezbytnosti existence státu Izrael pro židovské bezpečí a přežití všude ve světě."

Předseda ADL Seymour Graubard v předmluvě k pojednání položil základy pro takovou taktiku, kterou lze vidět v současném odhalení v San Franciscu:

"Pokud byl nacistický holokaust živě v povědomí, antisemitismus byl utišen. Jak je však zapomínán a jak jsou židé stále více považováni za součást státního zřízení, vyrůstá nový antisemitismus. Ten je živen klimatem obecné lhostejnosti a zhoršením morálky, čili druhem klimatu, jak nás učí historie, ve kterém se antisemitismu daří nejlépe."

ADL byla vždycky připravena uplatnit pošpiňování a pomlouvání, aby odsoudila a umlčela kritiky, a tak vytvořila železnou oponu kolem Ameriky, která by měla odrazit jakékoli kritizování Izraele, sionismu a židů (judaismus není ani tak zahrnován), ať už je ona kritika jakkoli konstruktivní. Kniha, ze které bylo výše citováno, vedla sloupkaře New York Post Jamese Wechslera, dlouhodobého a horlivého přítele Izraele, k tomu, že napsal o této knize, že je "hrozivě okořeněná jejich vlastní nesnášenlivostí, když srovnávají kritiku Izraele s antisemitismem." Nazval práci jako "neslušnou a nepřístojnou" a ostře kritizoval, že "z dobře zdokumentovaného rozboru zuřivého antisemity Geralda L. K. Smithe přechází k vratkému obviňování senátora J. Williama Fulbrighta a žurnalistů Evanse a Novaka. Autoři jim nedávají výslovně nálepku antisemitismu, ale kontext, ve kterém se útok na ně objevuje, vlastně už jenom to, že jsou zahrnuti v tomto svazku, přináší, jejich vlastními slovy, "neklamná sdělení" a "nevyhnutelné narážky.""

Bez nadsázky můžeme říci, že ADL je nejvlivnější organizací ve Spojených státech. Spolupracuje těsně s Izraelskou zpravodajskou službou Mossad a někdy i s FBI nebo CIA. Pro její různorodé činnosti a schopnost rozbít disent je pravděpodobně více zodpovědná za americký poměr a zahraniční politiku USA vůči Blízkému východu než jakákoli jiná organizace.

Každoroční Washingtonská konference rodičovské organizace ADL B'nai B'rith láká přítomnost prezidentů a aspirantů na prezidenta. Žádný politik se státními ambicemi se nezřekne příležitosti, aby veřejně nebojoval se strašákem Hitlera. Na těchto konferencích má však ADL sama nejnižší možný profil. Málo z těchto politiků je připraveno spojovat se s jejím narušováním ducha Thomase Jeffersona a litery americké listiny svobod.

Poznámky:

1/ jedno číslo z ledna-února 1957 věnuje 4 stránky podrobného líčení "zhoubných" a rozmanitých aktivit tohoto autora, což následovalo po třech letech od vydání jeho knihy Co stojí Izrael?.

(původně otištěno v The Washington Report on Middle East Affairs v červnu 1993; převzato a přeloženo ze stránky The Changing Role of B'nai B'rith's Anti-Defamation League)

Nahoru