kapitoly z knihy Co stojí Izrael?
Alfréd M. Lilienthal           kapitoly z knih           články           mapa - vývoj Izraele

Kapitoly z knihy Co stojí Izrael? (What price Israel?, 1.vyd. 1953, výroční vydání 2003)

Ukázky z nové přemluvy ke knize Co stojí Izrael?

(z výročního vydání knihy Co stojí Izrael? z roku 2003 (1.vydání vyšlo roku 1953); převzato a přeloženo ze stránky Four selections from the brand new 16-page Introduction completed September 20, 2003)

Historická dualita

(první kapitola knihy Co stojí Izrael?, 1.vyd. 1953, posl. 2003); převzato a přeloženo ze stránky Historical duality)

Útočiště nebo stát?

(druhá kapitola knihy Co stojí Izrael?, 1.vyd. 1953, posl. 2003); převzato a přeloženo ze stránky Haven or state?)



UKÁZKY Z NOVÉ PŘEDMLUVY KE KNIZE CO STOJÍ IZRAEL?

září 2003

Od prvního vydání knihy Co stojí Izrael? v roce 1953 uplynulo padesát let. Tenkrát mně bylo 39 let, nyní je mi 89. Dlouhá a smutná historie tohoto půlstoletí byla historií konfliktu, agrese, teroru, války, okupace, odporu a tzv. mírového procesu, který zaručeně znovu a znovu selhává. Všechno jsem to viděl - a přesto jsem doufal, že budu žít dost dlouho na to, abych nakonec viděl pravý mír a nezávislost Palestinců.

Sionismus je často naivně definován jako hnutí, které poskytuje židům vlast a útočiště, neboť potřebují bezpečí v zemi, kde žili jejich starověcí předkové. Tahle definice však zní dobře jen do té chvíle, než si uvědomíme, že téměř milión palestinských Arabů v této zemi již žijících muselo být v tomto procesu vystěhováno a stali se tak z nich bezdomovci. Je neuvěřitelné, že ještě dneska po tolika letech se najdou mnozí Američané i jiní lidé po celém světě, kteří ještě stále věří, že to byla "země bez lidí pro lidi bez země." Ale nebyla!

Reálná vyhlídka na mír na Blízkém východě - a stejně tak na zmírnění příčin naší současné, Amerikou vedené "války proti terorismu" - musí být postavena na faktech a ne na úmyslných či neúmyslných zkreslováních minulosti. Jak jednou napsal britský historik F.W.Maitland: "Zkoumáme den před včerejškem, aby včerejšek nemohl ochromit dnešek, a aby dnešek nemohl ochromit zítřek." Dávná minulost problému je proto velmi důležitá. Velice záleží na tom, co se opravdu stalo. O pravdivé historii spíše než zkreslené sionistické propagandě, proč nevznikl společně s izraelským i palestinský arabský stát, pojednává původní text této knihy, který nebyl ve svém padesátiletém výročním vydání nijak závažně pozměněn.

Nevím, jestli jsem poslední, ale zajisté jsem jedním z posledních žijících lidí, kteří byli 29. listopadu roku 1947 v Lake Success ve státě New York, když OSN hlasovala o rozdělení Palestiny na arabský a židovský stát. Před přijetím rezoluce o rozdělení v roce 1947 jsem mluvil se všemi představiteli z tehdejších 57 členských států OSN jménem antisionistické organizace Americké rady pro judaismus (American Council for Judaism).

Ano, lobboval jsem proti rezoluci o rozdělení č. 181, protože jsme se domnívali, že vytvoření "pouze židovské" sionistické enklávy v této oblasti povede k nedostatku bezpečnosti a válce, která může ohrožovat arabské a židovské životy. Nakonec jsme rovněž jakožto Američané měli za to, že to ani není v dlouhodobém zájmu Spojených států. Prosazoval jsem, že stát založený na náboženské nebo rasové výlučnosti může vyústit v to, co se opravdu odehrálo v posledních padesáti letech: bída a utrpení pro všechny lidi v této oblasti a zapletení Ameriky do tohoto trvalého konfliktu způsobem, který podkopává naše vlastní demokratické principy a národní bezpečnost. Tušili jsme, že cena Izraele bude skutečně vysoká.

_____________________________

Pro mě jakožto očitého svědka těchto událostí stojí za povšimnutí, že k zastrašování delegací OSN, aby volily pro rozdělení, byly použity stejné metody uplácení a výhrůžek jako nedávno, kdy byly tyto postupy nestydatě uplatněny pro donucení členů OSN k podpoře americko-izraelské války proti Iráku.

Co má co dočinění Irák s Izraelem? Nebo spíše co má Izrael co dočinění s Amerikou vedenými plány tzv. "preventivního" útoku na Afghánistán, Irák, Sýrii, Írán, Libanon, Saudskou Arábii a další arabské a muslimské národy? Vím, že někteří mí kolegové za spravedlnost pro Palestince by raději věřili, že americký imperialismus ovládá Izrael, než že Izrael ovládá americkou zahraniční politiku Blízkého východu prostřednictvím sítě ultrasionistických sympatizantů ve Spojených státech, kteří své starosti o Izrael staví nad starosti o Ameriku samu. Nebyl-li by stát Izrael v roce 1948 vzniknul, nebylo by potřeba války proti terorismu. Po celém světě by byly jiné konflikty včetně blízkovýchodní oblasti, neboť se zdá, že lidská povaha má sklon k rozepřím. Ale speciálně tahle "srážka civilizací" mezi západem a islámem je v první řadě tragickým výsledkem podpory Izraele Spojenými státy.

Abychom porozuměli tomu, proč Arabové, jak se říká, chtějí "zahnat židy do moře", musíme si uvědomit, proč vlastně byl sionismus vnímán jak křesťanskými, tak muslimskými Araby jako vážné nebezpečí pro jejich domácí území, které daleko přesahuje úzkou oblast Palestiny, o které se většina západních národů domnívá, že je jediným cílem výbojů nového židovského státu. Nikdy to nebyla pouze existence Izraele od jeho založení 14. května 1948, co bylo hlavní a podstatnou příčinou vražedných nepokojů v této oblasti po celé půlstoletí. Skutečnou překážkou mírového řešení je spíše neobvyklá povaha izraelské státnosti. Je to stát bez ústavy, což je skutečnost většině Američanů neznámá, a bez oficiálně vyhlášených hranic. Je to povaha státu, kterým se Izrael stal, co vede k jádru problému a zabraňuje cestě k míru v této oblasti.

V sionistickém pojetí židovského státu s celosvětovým nacionalismem jsou židovští Izraelci občany prvořadými, zatímco nežidé - Palestinci a ostatní - mohou být pouze občany druhořadými. A vztahování se k Židovskému státu jenom dále podněcuje země Blízkého východu a jižní Asie, aby se ztotožňovaly a vystupovaly jakožto státy muslimské, z čehož vyplývají předsudky a diskriminace jejich nemuslimských obyvatel. Izrael, dalek toho být vznešeným příkladem ostatním na Blízkém východě a vzdálen moderní demokracii, se stal polarizujícím faktorem, založeným na sionistických představách údajného rasového a náboženského židovství jakožto jeho základu.

Nebyl učiněn žádný významnější krok, který by Izraelcům a Palestincům přinesl trvalejší smír založený na spravedlnosti pro obojí obyvatelstvo, právě kvůli výsadní povaze národnosti, jak je definována v Izraeli, neboť ta dává všem židům po celém světě právo být Izraelci od narození. Kdyby izraelský stát propagoval normální nacionalismus omezený na své vlastní hranice, nepředstavoval by od nynějška žádnou či jen malou hrozbu Palestincům a více by Araby po celé oblasti nedráždil. Naproti tomu ale židovský stát, jenž rozšiřuje výjimečný židovský nacionalismus po celém světě, kde vůbec mohou žít židé, musí být pořád vnímán jako ohrožení jak pro Araby, tak pro všechny ty, kteří se identifikují jakožto židé, dokonce i pro ty, kteří dlouho vzdorují tomu, aby byli považováni za potencionální občany Izraele.

_____________________________

Nemohu si pomoci, ale cítím, že je stále naléhavější odpovídat na znepokojení mnohých Američanů, zaujatých blízkovýchodním terorismem, který je v médiích Spojených států neustále vykreslován jako charakteristický pouze pro zločiny Palestinců, zatímco nechvalné izraelské zločiny proti Palestincům jsou promíjeny jakožto obranná opatření. Ve skutečnosti ani jedna strana - ani Izraelci a ani Palestinci - nepředstupují před soud světového mínění s čistýma rukama. Jestliže jsou však Palestinci vinni terorismem, a oni jsou, nezapomínejme na to, kdo první uvedl tuhle chorobu do téhle oblasti. Byli to tací jako Menachem Begin, Jicchak Šamir a Ariel Šaron, kteří se později stali ministerskými předsedy Izraele, a přesto všichni mají na svém kontě mnohá zvěrstva k zodpovídání.

Bylo to v roce 1953, v tom samém roce, kdy vyšlo první vydání Co stojí Izrael?, když byl mladý Šaron velitelem zabijácké jednotky 101, která brutálně zmasakrovala neozbrojené arabské civilisty v palestinské vsi Kibbíja (Qibyah). Asi nemůžeme očekávat méně, než aby učený George W. Bush věděl o celoživotní kriminální historii svého izraelského "Muže míru", ale mnoho Bushových zkušených poradců rozhodně dobře ví, že jednají s pachatelem mnoha neomluvitelných válečných zločinů. Proč potom tito obeznámení muži a ženy souhlasí s poskytováním Izraeli neomezené vojenské, finanční a morální podpory, když je to v rozporu s našimi vlastními národními zájmy a bezpečností? Je tragické, že když dojde na Blízký východ, stále platí staré rčení "Čím více věcí se mění, tím více zůstávají stejnými." Ty stejné staré lži a překrucovávání ze strany fanatických sionistů pokračují dál v Bushově administrativě stejně jako se odehrávaly dříve v administrativě Trumanově.

V létě roku 2003 jsme mohli vidět obrovský šok a lítost nad velmi zlobnými a údajně "antisemitickými" poznámkami v zápisníku z roku 1947 tehdejšího prezidenta Harry Trumana, které pokryty prachem zůstaly zasuty více než půl století až do té doby, než je Trumanova knihovna našla a vydala na veřejnost. V článku "Truman to udělal, aby zachránil svojí vlastní kůži" (Truman did it to save his own skin), který vyšel 21. července 2003 v Jewish World Review, lamentuje Sidney Zion se značným vztekem, že nyní už je pravda venku. Článek ukazuje, že pobočník z Bílého domu Clark Clifford řekl Trumanovi, že pokud okamžitě právně neuzná židovský stát, prohraje v roce 1948 volby. Proč takový obrovský údiv nad tím, že se Trumanova tolik vychvalovaná láska a starost o židy ukázala být báchorkou a hořkým zklamáním! Americký šampión v založení Izraele učinil své prosionistické rozhodnutí daleko spíše kvůli tomu, aby si zajistil jak židovské volební hlasy, tak finanční prostředky na kampaně od zámožných židů, než z důvodů jeho křesťanské výchovy nebo humanitárních pohnutek. Čtenáři původního vydání Co stojí Izrael? tohle ví už po 30 nebo 40 či 50 let. Tahle pravda byla známa už tehdá, jenže byla popírána a ututlávána, aby existence nového "Židovského státu" vypadala jako výsledek náboženského a humanitárního zázraku.

Několik měsíců po Rooseveltově smrti a Trumanově nastoupení do prezidentského úřadu v prosinci roku 1945 oznamovaly titulky zpráv Reuters: "Truman ujasňuje palestinské stanovisko: ne ve prospěch "judaického" státu." (Truman Clarifies Palestine Stand: Not in Favor of a ‘Judaic’ State.) Článek popisoval Trumanův náhled na dobu: "Jakožto pravý Američan se nedomníval, že by jakákoli vláda měla být založena na náboženských nebo rasových základech, a tudíž nesouhlasil s vytvořením "judaického" státu v Palestině. Ze stejných důvodů by odmítal stát založený na muslimském náboženství nebo baptistickém vyznání. Palestinská vláda, jak se domníval, by měla být vládou obyvatel Palestiny nehledě na rasu, vyznání a barvu." Článek dále popisuje názor Americké rady pro judaismus (American Council for Judaism) prezentovaný v osobě Lessinga Rosenwalda vůči Trumanovi - a uvedený Trumanův názor byl skutečně stejný, jako ten náš, antisionistických židů! Co se tedy stalo, že Truman tak dramaticky změnil názor?

Jména sionistických amerických židů Trumanovy doby, kteří konali nátlak, manipulovali nebo platili propagaci Izraele, zahrnují tyto: David Niles, Judge Sam Rosenman, Max Lowenthal, Abraham Feinberg, Eddie Jacobson a A.J.Grandin. Sekulární nebo křesťanští sionisté okolo Trumana, jako Clark Clifford a Matthew Connelly, nepochybně učinili svá rozhodnutí s vědomím o počtu volebních hlasů a financování kampaní. Ačkoli se už kniha Co stojí Izrael? v roce 1953 zabývala mnohými z těchto osob, včetně Silvera, Wisea a dalších - dneska jsou k dispozici prameny, které mi nebyly přístupné tehdy a ani později v roce 1978 a 1983. To jest v době, kdy jsem psal téměř tisícistránkovou historii a její aktualizaci o "výjimečném vztahu" - podporován mnohými vlivnými americkými židovskými osobami a organizacemi - mezi Izraelem a vládou Spojených států: The Zionist Connection I & II (česky Sionismus, 1988 a 1989).

_____________________________

Prokletím naší doby je rozrůstání se tzv. "mozkových trustů" (think tanks), které radí našim veřejným předákům. Jejich vliv za poslední léta děsivě narostl. Co jsou tyhle skupiny vlastně zač začíná být na druhou stranu pomalu jasné. Už i naši vědci v oblasti médií, jsouce pod značným dozorem, se znepokojují nad světovým chaosem, který byl vytvořen neokonzervativci, jež výrazně ovlivnili Bushovu neutuchající válku proti terorismu. Je ironické, že mnozí z těchto zakladatelů neokonzervativní dynastie byli kdysi těmi trockisty a jinými marxisty, proti nimž jsem se osobně postavil ve 30.letech. Na Světovém kongresu mladých (World Youth Congress) roku 1936 jsem vedl stávku proti těmto komunistickým elementům. Jak ironické vidět tyhle pochybné charaktery později, dramaticky přeměněné v novou sortu konzervativců a získavší značně velký vliv za Reaganova prezidentství. Možná si změnili své jméno a zmocnili se pravého konzervatismu, leč jejich agenda je stejná jako když ti starší mezi nimi byli marxisty. Ovládání je název jejich hry a nezáleží na tom, za kterou stranu hrají. Naneštěstí mnozí z těchto "neo-kons" jsou židé a z tohoto faktu skutečně vyplývá výbuch podezření a nelibosti vůči židům obecně, což může vést ke zničujícímu antisemitismu, který by jinak neexistoval.

Nicméně bych rád zdůraznil každému Američanovi - který může být rozhořčen jednáním Kristolse, Perleho, Wolfowitze, Abramse, Feitha a dalších extemistických neokons sionistů - že mnoho z nás ostatních židů nejsme nijak vinni jejich přestupky. Všichni židé nejsou sionisty a všichni sionisté nejsou židy. Například Bush, Cheney, Ashcroft - a mnoho dalších v Kongresu jako třeba Tom DeLay - máme dlouhý seznam křesťanských sionistů, kteří nyní řídí chod naší země a kteří asi v duchu vidí výslednou blízkovýchodní katastrofu založenou na interpretaci proroctví, že množství židů se musí shromáždit v Izraeli, aby mohl nastat Armagedon a Kristus se vrátil na zemi. Háček je v tom, že tyto milióny židů mají být v těchto nadcházejících jatkách buď konvertováni nebo vyvražděni. Tak jako neokonzervativci ovládli pravý konzervatismus, tak křesťanští sionisté zdeformovali učení křesťanského evangelikalismu k obrazu svému a vytvořili své vlastní sebenaplňující se proroctví vedoucí k peklu na zemi a nepopsatelné destrukci - což by vytvořilo pravý konečný holokaust všech židů jakožto lidí a náboženství!

Upřímní američtí křesťané, kteří věří této příšerné doktríně, nejsou na vině; oni sedli na lep unikátní reinterpretaci písma, která čerpá ze Scofield Reference Bible z roku 1909, jež byla ovlivněna a financována sionisty. Bývalá pisatelka projevů Bílého domu a autorka Grace Halsellová - která prošetřovávala tuhle dispenzacionalistickou doktrínu vyhlášenou Hal Lindseyem, Jerry Falwellem, Billy a Franklin Grahamem a dalšími - odhalila historii a působení tohoto nebezpečného hnutí ve své knize "Forcing God's Hand: Why Millions Pray for a Quick Rapture - And Destruction of Planet Earth." (Nátlak na Boží ruce: proč se milióny modlí za rychlý průlom - a zničení planety Země).

Hlavním ideologickým bojištěm bude Washington, ve kterém se bude konat rozhodující boj o to, zda dojde k založení palestinského státu a jeho existenci vedle státu Izrael. Jestliže se má rozvinout skutečné a trvalé řešení, musí být ve Spojených státech do jednotné politické síly zasazen prvek pozitivní opozice - jak křesťanů, tak židů - jakož i arabských Američanů - spolu s pravicovými, levicovými a skupinami středu. Sionistická lobby, mnozí bezpáteřní politici a zaujatá média měli doposud poslední a rozhodující slovo ohledně možnosti blízkovýchodního míru. Mohou jednoduše zablokovat jakýkoli současný či budoucí mírový plán, tak jako doposud velmi úspěšně zabraňovali jiným mírovým úsilím v minulosti - a seznam by byl velmi dlouhý! Proti takovým opevněným silám nebude změna jednoduchá, ale to záleží na vzrůstajícím počtu přívrženců míru a spravedlnosti pokročit ke zlepšení statečně a odhodlaně.

(z výročního vydání knihy Co stojí Izrael? z roku 2003 (1.vydání vyšlo roku 1953); převzato a přeloženo ze stránky Four selections from the brand new 16-page Introduction completed September 20, 2003)

Nahoru